HeWeRův blog

Řeknete si obyčejný bezdomovec – místní, známý bezďák. Nikdy nežebral potupně skrčený a ožralý na Příkopech ani na Národní ani nikde jindy. Měl veselé oči a neudržovaný plnovous. A vždycky se usmíval.

Poprvé jsem ho potkal někdy hned po zimě v hospodě. Přišel, přisedl a začal hrát na foukací harmoniku. Nějákou nesrozumitelnou písničku, ale vypadal strašně šťastně, že ho někdo poslouchá. A pak, aniž by cokoli chtěl, spkojeně odešel.

V létě chodil s půjčenou trumpetou po zahrádkách na Žižkově. Někdy potkal partu muzikantů a zahrál nějákej jazz. Když jste mu dali do ruky kytaru, zabrnkal tak, že by mu Nedvědi s Nohavicou závideli.

Hudbou doplňoval krásnou atmosféru letního popíjení piva – vůně klobásek, pivo v kelímcích a sem tam jste mohli cítit, jak někdo balí brko. Hrál opravdu výborně. Když viděl, že se lidem líbí, setrvával do hlubokých nočních hodin. Sem tam mu někdo koupil pifko, sem tam mu někdo dál cígo. A on vypadal jak nejšťastnější člověk v celé hospodě.

Nevím, kde přespával ani nevím, jestli měl děti, rodinu. Někdy, když se trošku přiopil přisedával a vyprávěl. Jak už ve 13 uměl hrát na 3 nástroje, jak miluje hudbu a jak dneska mladá generace neví, co je jazz. Trošku posmutněl, ale vzápětí se začal usmívat od ucha k uchu a pochlubil se svou prací.

Ráno chodil po těchto zahrádkách, na snídani mu ze stánku dali nějáké studené párky, které se nesnědly a on začal sbírat prázdné láhve. Tři koruny čistého za každého člověka, který byl líný s touto láhví chodit zpátky do obchodu. On líný nebyl. Takto pracoval a šetřil si.

Viděl jsem ho před měsícem. Už byla zima, ale stejně sme seděli v Riegrových sadech a popíjeli při koukání na fotbal. Jirka přišel se svým všeobímajícím úsměvem, podíval jsem se na něj a říkám: „Ahoj, Jirko, kdes sehnal kytaru?“, on se rozvítil a celý šťastný se pochlubil. Po tři roky, všechny 3 letní měsíce si šetřil, aby si koupil kytaru. Byl to jeho obrovský sen.

Neměl nic. Jen sebe, svou kytaru a tvářil se jako král. A začal nám na ni hrát a zpívat.

Potkal jsem ho včera večer. V Krossu v Holešovicích, přišel, na zádech obal od kytary. Zdravím ho a ptám se, jestli bude hrát i tady. Jirka si sundal obal, otevřel ho. Vevnitř měl dvě mikiny a jedny cigarety. Žádná kytara. Zeptal jsem se, co se stalo.

Jirka se neusmál. Chvíli mlčel a pak řekl, že mu tu kytaru včera ukradli, když spal. Pak se beze slova zvedl, zapálil si a odešel.