HeWeRův blog

Řeknete si obyčejný bezdomovec – místní, známý bezďák. Nikdy nežebral potupně skrčený a ožralý na Příkopech ani na Národní ani nikde jindy. Měl veselé oči a neudržovaný plnovous. A vždycky se usmíval.

Poprvé jsem ho potkal někdy hned po zimě v hospodě. Přišel, přisedl a začal hrát na foukací harmoniku. Nějákou nesrozumitelnou písničku, ale vypadal strašně šťastně, že ho někdo poslouchá. A pak, aniž by cokoli chtěl, spkojeně odešel.

V létě chodil s půjčenou trumpetou po zahrádkách na Žižkově. Někdy potkal partu muzikantů a zahrál nějákej jazz. Když jste mu dali do ruky kytaru, zabrnkal tak, že by mu Nedvědi s Nohavicou závideli.

Hudbou doplňoval krásnou atmosféru letního popíjení piva – vůně klobásek, pivo v kelímcích a sem tam jste mohli cítit, jak někdo balí brko. Hrál opravdu výborně. Když viděl, že se lidem líbí, setrvával do hlubokých nočních hodin. Sem tam mu někdo koupil pifko, sem tam mu někdo dál cígo. A on vypadal jak nejšťastnější člověk v celé hospodě.

Nevím, kde přespával ani nevím, jestli měl děti, rodinu. Někdy, když se trošku přiopil přisedával a vyprávěl. Jak už ve 13 uměl hrát na 3 nástroje, jak miluje hudbu a jak dneska mladá generace neví, co je jazz. Trošku posmutněl, ale vzápětí se začal usmívat od ucha k uchu a pochlubil se svou prací.

Ráno chodil po těchto zahrádkách, na snídani mu ze stánku dali nějáké studené párky, které se nesnědly a on začal sbírat prázdné láhve. Tři koruny čistého za každého člověka, který byl líný s touto láhví chodit zpátky do obchodu. On líný nebyl. Takto pracoval a šetřil si.

Viděl jsem ho před měsícem. Už byla zima, ale stejně sme seděli v Riegrových sadech a popíjeli při koukání na fotbal. Jirka přišel se svým všeobímajícím úsměvem, podíval jsem se na něj a říkám: „Ahoj, Jirko, kdes sehnal kytaru?“, on se rozvítil a celý šťastný se pochlubil. Po tři roky, všechny 3 letní měsíce si šetřil, aby si koupil kytaru. Byl to jeho obrovský sen.

Neměl nic. Jen sebe, svou kytaru a tvářil se jako král. A začal nám na ni hrát a zpívat.

Potkal jsem ho včera večer. V Krossu v Holešovicích, přišel, na zádech obal od kytary. Zdravím ho a ptám se, jestli bude hrát i tady. Jirka si sundal obal, otevřel ho. Vevnitř měl dvě mikiny a jedny cigarety. Žádná kytara. Zeptal jsem se, co se stalo.

Jirka se neusmál. Chvíli mlčel a pak řekl, že mu tu kytaru včera ukradli, když spal. Pak se beze slova zvedl, zapálil si a odešel.

Říkám, že kdo neviděl ani jeden díl Derrena Browna: Magie a manipulace myslí je zkrátka out. O co vlastně jde? O vědomí a podvědomí, o šikovné triky, o promyšlené otázky a o předem připravená gesta. Kdo neviděl – nepochopí.

Posledních několik dílů tohoto pořadu (který vysílá každý čtvrtek ve 20:00 ČT1) jsem si nahrál. Na internetu jsem našel další různé ukázky a videa. Všechny tyto materiály jsem pozorně zkoumal. Můj kamarád je přesvědčen, že všichni ti lidé jsou podplacení, že je to jeden obrovský podvod. Není. Je to jen o tréninku. Stačí pochopit o čem to vše je, a můžete být také velký/velká manipulátor/ma­nipulátora myslí. Chcete taky pochytit něco z této „magie“? Ok, jdeme na to.

Tři triky, které vám v tomto článku představím, jsem testoval na mamce, bráchovy a 3 kámoších, za což jim děkuji. Ne vždy fungují a spíše než na přesném návodu záleží na provedení a improvizaci. Každý člověk se chová jinak a vy se mu musíte přizpůsobit.

Už jsem se naučil odhalit číslo, na které myslíte. Už jsem se naučil poznat, kdy lžete. Už umím vypozorovat vaši odpověď dříve, než ji vyslovíte. Dokážu vám vsugerovat jakoukoli kartu, kterou mám v kapse. Toto vše je jednoduché a naučil jsem se to za necelý týden (tedy s určitou rezervou – neříkám, že se mi to podaří vždy, všude a s kýmkoli). Chcete taky machrovat? Tady přináším 3 jednoduché triky. Jsou seřazené od nejjednoduššího po nejsložitější.

Trik první: odhalení karty

Opravdu prkotina, ale je to výborné pro začátek. Vemte 3 karty (nebo 4, 5 – čím víc, tím je provedení složitější). Mezi kartami nechte jednoho žolíka. Přijďte k pokusné osobě a nechte ji zamíchat oněch pár karet. Poté je rozložte jako vějíř tak, aby osoba na karty viděla, ale vy ne. Stačí, abyste vyslovili jednu otázku: „Je mezi těmi kartami žolík“ a následně přesně víte, kde se žolík ve vějíři nachází. Jak? Sledujte pohyb očí. Osoba si nejdříve prohlídne všechny karty, poté se její zrak na kartu s žolíkem a pak na vás. Jednoduché, působivé.

Trik druhý: 50:50 (ala Derren Brown)

Tak s touto pitomostí machroval v TV, a přitom je to tak snadné.

Vemte dvě obálky, do jedné dejte 500 Kč (začátečníkům stačí nejlépe stará, papírová 20 Kč, kdyby se to nepodařilo :)). V čem spočívá ona šance 50:50? Vždy ukážete osobě obě dvě obálky, ona nemá tušení, kde se nachází odměna. Když si vybere tu správnou obálku – vyhrává hotovost. Jenomže vy to uděláte tak, že ona si 5× za sebou zvolí špatně (resp. tu obálku kde nejsou peníze). Jak na to:

1. Začněte tím, že řeknete něco ve smyslu: „Tady jsou dvě obálky. V jedné jsou peníze (položíte na stůl prázdnou obálku) a v té druhé není nic (položíte obálku s penězi).“ Posléze osobě povykládáte v rozsáhlé přednášce pravidla hry. Po těchto 5 minutách monologu hra začíná. Zvolí špatně. Její podvědomí si pamatuje, že na samém začátku jste ochotně sdělili, kde jsou peníze. Vědomí na to však zapomnělo. Zvolí obálku č. 1.

2. Když budete při druhém pokusu oznamovat: „Zkus si nyní zvolit obálku, kde jsou peníze“ nenápadně ukazujte na kartu s penězi. Dobré provedení gesta + řeč, která upoutá vědomí osoby, zapříčiní, že osoba si zvolí kartu, na kterou ukazujete. Opět zde pracuje skrytě podaná indicie v podvědomí – vaše nenápadné ukazování.

3. Postupujte jako předtím, ale více okatě. Klidně ji o gestech s rukou seznamte: „Podívej, co dělám! Nenech se znova nachytat.“ Osoba řekne něco vy smyslu: „Aha (smích)“ a zvolí tu obálku, na kterou neukazujete (jistě chápete, kam patří peníze :)).

4. Jednu kartu dejte blíž (zde budou peníze). Jednu dál. Pak povídejte něco o tom, že můžete blafovat, že ji podstrkáváte kartu, ale že to vlastně může být jen trik apod. Osoba si zvolí kartu, která je od ní dál – udělal to tak každý člověk, na kterém jsem to testoval :)

5. Rozložení karet jako předtím. Tentokrát však se slovy: „Hele, řeknu ti rovnou: peníze jsou tady (ukážete na kartu, která je blíž vám)“. Osoba vám uvěří.

Trik třetí: Uhodni písmeno (ala Derren Brown)

Napište na papírek písmeno „M“. Tento papírek dejte osobě do ruky. Mluvte na ni chvilku, říkejte něco o tom, aby se uvolnila, aby řekla první písmeno, které ji napadne apod. A co se nestane: osoba řekne písmeno „M“. Jak to? Jednoduší to být nemůže. Při psaní papírku a při podávání instrukcí dělejte za každou větou: „Hmmm“. Nezdá se vám to? Funguje to (mám to otestované).

Zkuste i vy odhalit více triků. Pokud vás toto téma zaujalo (stejně jako mne) – sledujte Derrena, všímejte si jeho gest, vnímejte každé slovo, každý zvuk, který dělá. I takové detaily jsou důležité.

Dneska měli „mýtyng“ na našem náměstí komunisti, tak jsem si koupil párek v rohlíku a šel domů.

Proč? Nezaujali mě. Není to tím, že jsou to komunisti (i když :)), ale písničky Eva&Vaška, které před příchodem politika hrály mě fakt naprosto odpudili.

A tímto končím období out příspěvků. Příští měsíc budu psát čistě o web designu a internetu. Slibuju.

Na oficiálním serveru ICQ je možnost stáhnout nejnovější vývojovou verzi a to 5.1. Co přináší oproti verzi minulé? Nic. Jen tunu rádoby vylepšení, tunu hovadinek, které potěší mou 8letou sestřenici. To, co se mi na ICQ 5 líbilo, je pryč – resp. staří smajlíci jsou pryč. Místo nich jsou zde nové ksichtíky, které mi připadají (a nejsem sám) poněkud přiteplené. Ostatně můj kamarád celé ICQ 5.1 nazval ICQ Gay. V hlavním okně na mě bliká červené srdíčko (tato služba hodnocení zde byla již dříve, ale zatím jsem se jí úspěšně vyhýbal). Bohužel nyní na toto srdíčko kliknu skoro vždy, když si chci změnit status. Prostě děs.

Lituji této nové instalace. V ICQ 5 jsem se zbavil reklam (vyřešila to jakási knihovna), ale v tomto novém šmejdu na mě reklamy blikají všude. Taky se mi co půl minuty zobrazuje hlášení, že ten a ten je právě on-line, ten a ten má právě narozeniny a ten a ten se právě dloube v nose. Už jsem učinil dva pokusy, které měly vypnout toto hlášení – neúspěšně.

Další věc je hardwarová náročnost. Dnešním průměrným počítačům nevadí, když jim nějaká aplikace sežere 20kB paměti, ale u mě (256 RAM) to znamená velký problém.

Pokud nejste rozhodnuti, jestli si stáhnout ICQ 5.1, tak vám radím: „Ruce pryč! Je to zmetek, který si nezaslouží ani ikonku vedle hodin.“

Konec. Ende. Queue. Fine, Fin, конец a také finis.

Za sedmero horami a sedmero řekami žil chlapec. Už jako malý se zajímal o internet a všeobecně webové technologie. Když mu bylo 12 let, trávil většinu času na Xchatu. Tenkrát ho doprovázel IE 5. 5. Jak byl starší (a rozumnější) začal se zajímat o jiné alternativy IE. Zlobil ho spam, vyskakovací okna a už dávno slyšel o úžasných záložkách. Díky výborné reklamě přešel na FireFox. Stáhl si ho a používal.

Tento chlapec ovšem neměl zrovna výkonný stroj – jeho PIII FireFox pěkně (tedy spíš škaredě) brzdil. Nepomohly ani plug-iny. Nic.

A proto 16. 4. 2006 přešel na Operu. A žil šťastně až do smrti (tedy doufám).

Co tím chci říci? FireFox je bezesporu výborný prohlížeč, ale vývojáři by se měli zamyslet nad hardwarovou náročností.